CESTOLOG: Goa, Indie pro začátečníky!

15.12.2018

Když jsem byla malá, mým velkým snem bylo procestovat celý svět, křížem krážem. Dlouhou dobu jsem se ale viděla (děkuju vám, moje krásně zažitý stereotypy a pocite, že musím žít jako otrok práce a držet se pěkně při zemi a nesnít o ničem lepším) maximálně tak 1x ročně v Egyptě na lehátku u bazénu s all inclusive, bok po boku s v letadle tleskajícími Čechy (nemám nic proti Egyptu ani Čechům, proti tleskání v letadle toho mám naopak hodně, to zásadní ale je, že nechci nikoho urazit, jen jsem prostě od mala chtěla být cestovatel, né turista), než na všech těch nádherných místech, kam jsem se díky úžasné práci s mým mužem dostala. (Pobrali jste tohle složité souvětí? Protože já ani moc ne, a to jsem to napsala...)

A protože si tyhle své cesty chci pamatovat, a taky proto, že se mě na to občas někdo zeptá (samozřejmě chci říct, že mi chodí stovky ba možná tisíce dotazů každou minutu, a já, jak jinak než nestíhám odpovídat... haha :)), vymyslela jsem si CESTOLOG, kde se pokusím dát dohromady užitečné informace ze všech možných destinací, kde se v průběhu roku ocitneme, a vlastně i zpětně, kde jsme již byli (pokud si to ještě pamatuju, což je dost nepravděpodobný, takže nevím, z jakého prstu si to vycucám). 

Když mi můj budoucí muž v listopadu oznámil, že bude mít závody v Indii, orosilo se mi čelo ze všech těch historek, které jsme slyšely už před dvěma lety, kdy jsme měli Indii navštívit poprvé. A historky jsou to sice zvláštní, ale bohužel pravdivé (nevybudovaná kanalizace, kdy všechno TO lidské teče normálně po chodnících, neskutečná chudoba i více smrtelných nemocí všude okolo, než kolik by člověk vůbec zvládl vyjmenovat), takže není divu, že když to tenkrát nevyšlo, neskrývala jsem úlevu. 

Letos to ale bylo jinak. Jiří dostal pozvánku do provincie GOA, která leží na západním pobřeží Indie, a jak už jsem uvedla v názvu článku, je to zkrátka Indie pro začátečníky. S kanalizací, oděna do podoby, kterou turista kousne, a při troše štěstí díky podstatně vyšší hygieně, než jakou můžete vidět v Bombaji, neskončí po první snídani na kapačce, pokaděnej až za ušima. 

Už při příletu na letiště nás uklidnil pohled na to, že má budova čtyři stojící zdi i toalety, což zní sarkasticky a trošku ošklivě, ale v zásadě je to dost na místě, protože některé kouty Indie prostě takový luxus nenabízí (omlouvám se za upřímnost). Protože se jedná pouze o jednu halu (a kufry kupodivu nikdo neztratil), už po 15minutách od příletu jsme stepovali před terminálem a čekali na taxíka do Calangute, což bylo město, kde jsme byli ubytovaní, a kde se celý závod odehrával. Auto není problém odchytit hned u vchodu, podle slov místních je to pro turisty bezpečné (a taky jediná varianta, žejo). Díky free hotelovému transferu jsme jeli zdarma, pokud zvolíte podobnou lokalitu a váš hotel vám odvoz nezajistí, zaplatíte za jednu cestu cca 800 indických rupií (INR), což je asi 250,- Kč, cesta pak trvá asi 50 minut. 


  • MĚNA: 1 INR = 0.32 Kč, to znamená, že částku v rupiích dělíte číslem 3, abyste dostali cenu v korunách. Přesněji, dělíte ji číslem 3.2, ale nikdo nechce chodit po Indii s kalkulačkou v ruce, a navíc - malý tip pro vás: Pokud budete dělit jen 3, nakonec ještě pár korun ušetříte (muhehehe, klasická prozíravost Čechů! :))

To, co je v Indii označeno za hotel s 5 *****, je ve skutečnosti spíše slabší trojhvězda, platí tu ale to samé co u letiště: Buďte rádi, že ty zdi stojí, kde mají! Stejně tak neřešte občasné výpadky proudu nebo nefunkční klimatizaci nebo zásuvky, setkávali jsme se s tím dnes a denně a je to zkrátka něco, s čím se tu člověk musí smířit. 


  • HOTEL: Za jednu noc v průměrném hotelu (organizátor chtěl všechny závodníky v Calangute Towers), jsme zaplatili 4000 INR, což je, jak už víte, asi 1330,- Kč. Pominu-li výše zmíněné problémy, každý den tu bylo čisto, netrápili nás komáři ani žádná špína, zápach, hotel měl dokonce svůj bazén pro hosty a snídaně. Ty byly, co do výběru, jedny z nejhorších, co jsem kde měla, nepovažuju to ale za chybu hotelu. Průměrný Evropan sice nechce jíst ke snídani extrémně pálivou kormu s naanem (indická placka), zato průměrný Ind určitě ano, a těch tu bylo 90%, takže poměrně logické řešení. Poloha hotelu byla naopak naprosto v pořádku - hodina cesty z letiště se dala vydržet, hned za hotelem pak začínala dlouhá ulice plná obchůdků a stánků, vedoucí přímo na hlavní pláže Calangute Beach a Baga Beach.

Velmi viditelným rozdílem oproti České Republice byl volný výskyt množství zvířat na ulicích, a to nejen psů a koček, ale hlavně krav (Indicky ,,GO"). Ty jsou, jak asi nemusím zmiňovat, v Indii posvátné, a tak nečekejte v restauracích žádné hovězí burgery ani nic podobného, spíše se raději připravte na to, že pokud si nějaká ta ,,go" zrovna usmyslí, že si chce odpočinout na rušné 4 proudové silnici, počkáte si pár desítek minut v zácpě, dokud sama neodejde a provoz neuvolní (ženy...).

Krav se ale nedotýkejte. Jako turisté bychom prý byli tolerováni, není to ale uctivé a ani místní se krav správně dotýkat vůbec nemají. Podobný respekt tu hinduisté chovají i ke psům a kočkám, které krmí ze zbytků neprodaného jídla a dolívají jim vodu do plastových nádob, ze kterých jsou tito tuláci naučeni pít. V žádném případě je nevyhání nebo je nebijí tak, jako je tomu v mnoha jiných zemí, a to ani v případě, že kradou jídlo z popelnic, čehož jsme byli zrovna u stáda krav svědky. Smutné, vidět krávu, jak si vytáhne z popelnice toastový chleba a pak ho pojídá na pláži, protože si není schopná obstarat jídlo jinak, není kde. 

(Je to asi tak stejně neskutečné, jako je pro některé vegany fakt, že si tyto krávy poměrně často sají jedna druhé mléko z vemen, pokud tam skrze podvýživu občas nějaké najdou, ale to až třeba někdy příště....)

O poznání horší už je vztah Indů k životnímu prostředí. Přestože vědí, že v okolí hotelů a na hlavních třídách nebo plážích musí být čisto kvůli turistům (a každé ráno tedy sbírají odpadky po večerním ,,nájezdu" místních i cizích, kteří si mnohdy hlavu s odpadky taky nelámou), mimo tyto oblasti (no a co si budeme povídat, často i v těchto oblastech, když jim zrovna ten úklid nějak ,,nevyjde"), je to občas hotové peklo. Rozkládající se odpadky v pytlích i mimo ně, staré motorky i auta obrostlá mechem, lahve, plasty, obaly, to vše poházené kdekoliv, kde to místním přijde easy: Mezi palmami, hozené do kanalizace, za barák na jednu hromadu nebo třeba položené bokem, ,,za pláží".

Zarážející je i fakt, že vám ti ,,lepší" stánkaři při prodeji fresh kokosů nebo banánů laskavě doporučí: ,,Zkuste ty slupky pak neházet na zem, ale do koše, ano, madam? Tedy pokud by to šlo..." 

(Šlo. Jen mě zaráží, že jak u koho...)

I co do počtu lidí všude okolo jsme si jen potvrdili, že Indie absolutně JE jedna z nejlidnatějších zemí světa, protože projít přes množství lidí a najít si fajnový plácek s lehátkem a v klidu se okoupat v moři, to byl chvilkama nadlidský výkon. 

Když už se vám navíc podařilo najít si systém a proráželi jste si efektivně cestu davem, ten samý dav vás v minutě zase spolknul svým věčným: ,,Selfie! Selfie!", což mi chvíli přišlo nepochopitelné, když mi bylo vysvětleno, že nikdy neviděli bělochy a je to pro ně čest, přišlo mi to milé, a po asi 80 selfies už mi to přišlo prostě jen otravné.

(Ale úplně tu vidím některé hvězdičky české fitness scény, ochotně selfíčkujíc 8-10 hodin denně, nahrávajíc si všechny ty selfiečka na Instagram, a rochníc se v písku blahem, že je materiál na 3-4 hodinové vlogy, #LidiToChtěj... :))

Podobně roztomile-nepříjemní jsou i místní prodejci čehokoliv. Ať už procházíte kolem prodejny tabáku, suvenýrů, oblečení, lékárny, pokaždé, když navážete oční kontakt a byť jedna jediná buňka vašeho těla projeví sebemenší zájem se podívat na dané zboží, místní, jakoby měli nějaký speciální radar, okamžitě přiskakují, nabízí, a také ihned smlouvají, i když jste se zatím nestihli ani nadechnout, natož něco říct. Jsou ochotni jít s vámi několik desítek metrů vaším směrem (pokud jim má kdo pohlídat krám), a jsou ochotni dokonce běžet za autobusem, ve kterém sedíte, a přes okýnko vám nabízet za jízdy sošky Ganéši, boha moudrosti (docela pěkný paradox), za ,,500, ne počkejte počkejte, 400, ne, dobře, 300 rupií, ale to je, pani, poslední slovo... Ne dobře, tak za 200, ale hurry hurry, támhle končí chodník..."

Na indickém trhu seženete cokoliv, stačí to jen vyslovit. (A to si fakt nedělám srandu, protože z naší konverzace o tom, že na ulici smrdí marihuana, místní usoudil, že ji asi taky chceme, a už nám ládoval kapsy a balil ,,na ochutnání". Úlet.)

  • TRHY: Indie patří, spolu s Bali, k zemím, odkud jsme si dovezli enormní množství suvenýrů, především různých dřevěných nebo kamenných sošek, do naší sbírky, a to proto, že jsou suvenýry nejen extrémně levné, ale i krásné. Nikdy jsem nepochopila, jak může ručně dělaná soška slona o výšce 30cm stát 300,- Kč, ale v Indii prostě stojí. 

    Ano, je to o smlouvání, a jak nám sami místní řekli, to patří k jejich kultuře. Pokud nesmlouváte, jsou nesví. Na druhou stranu, na rozdíl od Balijců nepotřebují příliš pocit, že odcházíte spokojeni, a rádi vás proto trošku stáhnou, pokud jim to dovolíte. (Na druhou stranu, stáhnou? Soška za 300,- která u nás stojí 6x tolik? Kolikrát jsme už ani nesmlouvali, protože se to prostě nehodí...)

Další podobnost s Bali vidím v poměrně velké bezpečnosti na ulicích. Neříkám, že není dobré si hlídat své věci, rozhodně bych nikde nenechávala batohy bez dozoru, protože příležitost dělá zloděje, na druhou stranu, místní dobře vědí, že turistický ruch je velmi výrazná položka v jejich státní kase a pokud by se oblast dostala do povědomí jako nebezpečná, plná krádeží, řada prodejců a jejich rodin by měla po odlivu turistů velké existenční problémy. Oproti třeba Filipínám jsem se tak na ulici cítila dobře i po setmění, beze strachu, kdo mě uvidí vycházet od bankomatu... (No ale když chodíte po Indii se 110kg chlapem, málokdo se vás asi bude snažit okrást, to je fakt)

  • DALŠÍ TIPY: 

    LETENKY -> Kupované napřímo z České Republiky do Indie vyjdou poměrně draho, v našem hraničním termínu to bylo kolem 15.000,- Kč, a ani spojení nebylo úplně ideální - na cestě bychom byli kolem 18hodin. Vymysleli jsme si proto ideální stop-over v Dubaji, kam jsme přiletěli večer, užili si celý následující den i noc, a až o 2 dny později ráno jsme pokračovali dvěma kratšími lety do Goa. 

    Letenky nás nakonec vyšly na 12 tisíc na osobu, samozřejmě jsme ale platili hotel na 2 noci a útratu v Emirátech. Vždy mi ale přijde lepší nechat peníze za nějaký zážitek či destinaci, než za 18 hodin na cestě bez nějaké zastávky, pokud to tedy máte stejně, doporučuju plánovat cesty přesně takto odděleně (tj. nejdříve koupit letenku Praha-Dubaj a zpět, a poté ,,mezi to" vložit další letenku Dubaj-Indie a zpět...) 
  • VÝLETY -> Přiznám se, že k tomuto tématu nemám u Indie moc co říct, protože zrovna tady jsme neměli vůbec chuť trávit dny s ostatními turisty na známých atrakcích, jako je jízda lodí, návštěva opičí pláže a podobně, takže jsme se po závodech prostě rozhodli jen zrelaxovat na pláži a užít si místní kulturu spíše z pohledu vášnivých jedlíků, než výletníků. Pokud ale stojíte o podobné zážitky, místní tu nabízí výlety na každém rohu, vybrat si tedy je to nejmenší. Doporučujeme ale vybírat spíš v kamenných ,,kancelářích" než na ulici, přeci jen, nikdy nevíte, na koho narazíte.
  • RELAX -> Co náš hodně bavilo byly masáže v místních SPA. Člověk tu sice narazil nejen na Indy, ale spíš na Filipínce, Číňany nebo Thajce, kvalita masáží mi ale přišla vždycky hodně v pořádku, prostě to mají v rukách! Na masáže jsme chodili každý den, ať už jen na samostatnou reflexní terapii nohou nebo na celé tělo, protože i cenově se to opět oproti Evropě velmi vyplatilo. Půl hodina vyšla vždy asi na 200,-Kč podle partie, hodina pak okolo 400-500,- Kč. Nutno podotknout, že s ,,mačkáním" svalů, jako je tomu často u nás, kdy narazit na dobrého maséra je docela oříšek, to nemá vůbec nic společného! 

  • KUCHYNĚ -> (Achjo. Kolik máte času? Než totiž vypíšu všechny ty neuvěřitelný dobroty, který jsem jedla a který vám chci doporučit, tak dojde k zániku světa, pravděpodobně.) Nutnost jsou mořské plody a všelijaké potvory, které jsou tu čerstvé a chutnají přesně tak, jak chutnat mají. Když budete mít štěstí, budete na svůj oběd čekat klidně i hodinu, protože místní prostě zrovna nebudou mít čerstvou rybu a půjdou ji pro vás ulovit. Mimo mořské plody stojí za to ochutnat i typicky indickou kuchyni, rozhodně ale počítejte s opravdu pálivým kořením, které vám mnohdy prostě ani nedovolí sníst svoji porci. A s čím naopak nepočítejte je to, že pokud řeknete ,,ABSOLUTNĚ NEPÁLIVÉ", že to tak bude. Nebude. Jen to nebude na upadnutí huby a možná třeba sníte o pár soust víc... 

    Ceny jsou tu opět příznivé, na ulici se najíte doslova za 20,- Kč, v ,,lepších" restauracích vás vyjde oběd na stokorunu a lehce přes. 

  • HYGIENA -> S jídlem i pitím se pojí obecně hygiena, protože předpokládám, že tu osobní snad zvládá každý (:D), nicméně: I když je jídlo na ulicích 5x levnější, příliš ho nedoporučuji citlivějším jedincům, hygiena je tu totiž často pochybná a z výletu do Indie by se rázem mohl stát výlet na indické toalety, kde strávíte celý pobyt (což se mimochodem stalo ženám závodníků z Finska a Norska, a byl to fakt masakr, jak se z něžných blondýnek stanou ... no prostě to byl masakr!). 

    S vodou je to pak velice podobné: Nikdy nepijte z kohoutku, vodu, kterou si kupujete, kupujte zásadně balenou a kontrolujte, zda-li není víčko rozlepené a voda dolitá. Místní jsou vynalézaví a snaží se vydělat si víc peněz prodejem dopuštěných vod, což je pak ale pro střeva turistů fatální. Stejný pozor si dávejte na ovoce a zeleninu bez slupek.

  • ČAJE -> Jestli vám můžu poradit, až přistanete v Indii, vylezte z letadla, sedněte do taxíku a jeďte do centra GOI, nebo kteréhokoliv města, kam máte namířeno, dát si tenhle zázrak. Kašlete na check-in, kašlete na focení si všeho, prostě chtějte hned ten čaj. Masala je jedna z nejlepších věcí, kterou Indie světu přinesla, opravdu. Přísahám. 

Jaké další skvosty na vás v Indii čekají? Popravdě, je jich řada, ale nemůžu a ani nechci prozradit úplně všechno, protože byste jednak mohli mít pocit, že už nemá smysl tam jet (a to teda smysl sakra má!!) a jednak si to samozřejmě všechno nepamatuju, a zrovna teď mě nenapadá, co dalšího by mohlo být pro vás užitečné. (A čeho už není plný internet... :))

Každopádně: Ocením zpětnou vazbu na Indii a třeba i body, které vám tu chybí, a které musím příště zahrnout, protože námětů na CESTOLOG mám už teď v hlavě z našich cest řadu: Melbourne, Bali nebo třeba New York?

Nechte mi v komentářích i názor nebo přání s další destinací... Budu ráda! A díky za pozornost :)

Chcete si přečíst další články?