Na začátek musím říct jednu věc: Jsem hrozná kamarádka.

16.11.2018

Před necelým rokem jsem, asi jako sto tisíc dalších blogerek, dostala nápad, založit si "něco" k sociálním sítím. Něco "úplně mimo". Místo, kde nebudu muset své myšlenky držet na 2200 znacích, které povoluje popisek u fotky. Měl to být můj prostor, směsice mých nápadů, postřehů, zároveň drobný tréninkový deník, který by mě donutil udělat si v tom svém sportovním životě konečně řád. A měl to být i tak trošku turistický průvodce místy, které se mi za život podařilo a ještě podaří navštívit.

No, píšu před rokem, takže asi dost dobře hádáte, že tenhle nápad musel takzvaně lehce uzrát, aby - k mému štěstí a zároveň neštěstí všech, kteří umí psát a budou brečet při čtení téhle literární břečky, vznikl první článek. 

Zrání ale není to jediný, co probíhalo. V průběhu roku jsem si prohlédla a pročetla snad stovků různých blogů, abych vůbec tušila, co od toho (a od sebe) mám očekávat, jak psát, o čem se vlastně dneska píše a co na obrazovku nepatří. 

K mému lehkému zděšení jsem zjistila, že už je na světě fakt málo věcí, které se nehodí psát; Jinak se ve jménu naprosté upřímnosti píše snad úplně o všem, počínaje popisem bolestí při PMS, přes vaginální tělíska, konče u článků s návodem: ,,Co dělat, když vás kousne zrzavé dítě"... 

(Nemůžu uvěřit, že jsem ve svém prvním článku použila slovo "vagína", haha)

Každopádně, tenhle trend mi nahrává do karet. Ať už budou totiž moje články sebebizarnější, čtenáře si určitě najdou. Tímto zdravím mámu a své přátele, které to donutím číst. :-) 

A jednu osůbku zdravím úplně nejvíce - Lu Gregorovou, kočičku, která není náhodou na všech fotkách v tomto článku. To ona je podnět, který mě definitivně usadil za klávesnici s prvními nápady, o čem psát. Její blog mě natolik inspiroval, že jsem si uvědomila, že je mi vlastně, podobně, jako píše sama Lu, úplně jedno, kolik bude mít blog čtenářů nebo jestli bude někoho bavit, důležitý je, aby bavil mě. A to se teď děje, proto jsem tady.

Děkuju. 

(I za to, že jsem ti vlastně skoro vykradla tvůj vtipnej úvod. Já vim. Jsem hrozná. :-))