Sharenting aneb jakou cenu má zveřejňování dětí na sítích?

03.09.2021

Z mých účtů na sociálních sítích zmizely fotky a videa dcerky. Po několika měsících zvažování jsem se konečně rozhodla naprosto změnit způsob zveřejňování jejích fotek. Těch důvodů je několik, o některých jsem už mluvila právě na Instagramu, ale celé tohle téma by si určitě zasloužilo víc, než jen 3 minutový monolog.

Roky okolo sebe s manželem budujeme nějakou komunitu, kdy jsou naše kruhy v reálném životě velmi úzce spjaty s těmi na sociálních sítích. Především ty manželovy. Je vrcholový sportovec a má kolem sebe fanoušky, kteří poté v některých případech vstupují do reálného života jako lidé, se kterými se setkává na tréninku, na závodech, podporují ho, a pár opravdových přátel, kteří s námi zůstávají roky, se zrodilo právě z nich.

Já mám sociální sítě od začátku spíše pro radost, vždycky jsem se ale snažila být autentická, nikým nemanipulovat, moje postoje ohledně reklamy (a kor na dětech!) asi znáte, přes to si myslím, že jsem podle vašich reakcí i já někdy přispěla k tomu, abyste se - především ženy -cítily líp, abyste něco objevily, něco zkusily, někam se posunuly, společně jsme určitě všichni dohromady pomohli několika dalším lidem, kteří by si třeba jinak (finančně) nepomohli.


Proto sociální sítě máme. A chceme na nich být autentičtí. Když se narodila Olivka, měli jsme oba přirozenou tendenci se ,,pochlubit", oznámit to, představit ji. Byli jsme pyšní, a tuhle otázku jsme, pravda, neměli vyřešenou. Otázku zveřejňování fotek naší dcery.⠀Měsíce plynuly, v našich životech se ,,dělo" rodičovství (a teď už to stáhnu hlavně na sebe) a v tom mém o kus víc touha to sdílet.

Moje fitness kruhy se pozvolna začaly měnit v kruhy maminek, nastávajících maminek i dalších žen, a já vesele sdílela dál. 

Postupem času jsem ale přehodnocovala ,,výhody i nevýhody" ukazování dcerky na sítích, a dospěli jsme s manželem k rozhodnutí, že budeme její obličej zakrývat. Hned vysvětlím proč:


  • Nechceme, aby její fotky kdokoliv zneužil. Bohužel, to, že je dítě na fotce oblečené, zneužití zdaleka nepopírá. Stejně tak se dají využít osobní údaje k falešným identitám. Zní to jako sci-fi, na druhou stranu, proč to riskovat?
  • Nechceme budovat její online identitu. Až bude větší, a bude chápat důsledky i rizika zveřejňování svých fotek, jistě si ji ráda vybuduje sama. Věřím, že nebude naštvaná proto, že její obličej veřejnosti neukazujeme. Ale tuším, že naopak by se to stát mohlo (A ve světě se to děje poměrně běžně).

  • Nejsme si jisti, zda-li fotkami neprozrazujeme moc a nenarušujeme i její bezpečnost, hlavně do budoucna. Proto o nich chceme víc uvažovat a být opatrnější.

  • Nechceme ji vystavit riziku šikany. Tady asi není o čem mluvit. Vím, že u nás je nějaký choulostivý obsah či historky minimální, na druhou stranu, děti si ze mě dělaly celé dětství srandu pro moje brýle. Takže jak dokážu vyhodnotit, co je dětmi zneužitelné k šikaně?

  • Nevíme, kam budoucnost spěje. Nevíme, co bude za 15 let norma, víme ale, že nezveřejňováním nic moc nezkazíme spíše, než když zveřejňovat budeme.

Co z toho plyne: Přestože budeme dcerku fotit jinak, zakrývat obličej, i řešit víc to, co o ní zveřejňujeme, přes to všechno bych si chtěla opatrně zachovat její ,,přítomnost" na mých sítích, která je pro mě ,,přirozená". Věřim, že každý časem ,,zapomene", jak vypadá, a tím se podaří potlačit alespoň část digitální stopy, kterou si kvůli nám už vytvořila.

Zároveň mi ale kontent, který i díky ní utvářím, sedí. Jak jsem už psala nahoře, jsem moc ráda, že jsou témata, kterými někoho můžeme pozitivně ovlivnit, a věřím, že zrovna tohle téma je jedním z nich. Nebudu tedy na sítích dělat, že moje dcerka neexistuje. Jen chci mít maximální možnost ovlivnit její život i v tomto ohledu tím nejlepším směrem, a chci mít maximální kontrolu nad tím, co kolem sebe utvářím. Jistotu, že jí neubližujeme. Obsah, který se jí týká, chci mít zkrátka co nejméně zneužitelný.

Témata, která tu otevírám, mi s jejími fotkami absolutně ladí, a když už ty sítě mám, chtěla bych je využít více než jen k selfiečkům nebo bezduchým kecům. Ale všeho s mírou, a vše v takových mezích, abych o sobě a svých činech, směrem k holčičce, nemusela pochybovat.

 A jen dodám, že NIČÍM nenapadám ty, kteří to dělají jinak. I já jsem to do minulého týdne dělala jinak, a je uplně v pořádku, že máme jako rodiče různé postupy i názory. Není to soutěž o to, kdo to dělá líp, a respektuji, že to každý z nás cítí určitým způsobem.

Děkuju za slušnou diskusi i podporu, moc si toho vážím.


*Za zdroj i inspiraci děkuji Leile Chadalíkové, Markétě Frank, Kate Trávníček a Denise Sládkové.

Chcete si přečíst další články?